Reklama
    Hledat
    • Logo Církev.cz | Zprávy
    • Logo Katolický týdeník
    • Logo Karmelitánské nakladatelství
    • Logo E-shop
    • Logo Česká biskupská konference
    • Logo O portálu

    František při letecké tiskovce: Proti původním obyvatelům docházelo ke genocidě

    Zdroj:Vatican NewsVatican News
    Rubrika: Hlavní zprávy,Vatikán a zahraničí
    Datum publikace30. 7. 2022, 19.27
    TiskTisk

    Během zpátečního letu z Kanady papež František hovořil o právě zakončené apoštolské cestě a o starém i novodobém kolonialismu. Postoje vůči původním obyvatelům kanadských území označil za genocidu. Poté prohlásil, že ještě nepomýšlel na rezignaci, avšak zároveň celé záležitosti odňal dramatický tón slovy: „Papeže lze přece změnit“. Zamýšlel se rovněž nad synodální cestou v Německu a vývojem nauky, neopomněl upozornit ani na důležitost žen při předávání víry.


    Na začátku tiskové konference, která se uskutečnila na palubě papežského speciálu při letu z Iqaluitu do Říma, František nejprve poděkoval novinářskému doprovodu za jeho práci a také za společnost během cesty. První otázky pak jako obvykle kladli zástupci hostitelské země.

    Jessica Ka’nhehsíio Deer (CBC RADIO - CANADA INDIGENOUS):

    Pocházím z rodiny jednoho přeživšího internátní školy. Přeživší se v rámci vaší omluvy dožadovali konkrétních činů, včetně prohlášení o tzv. Doctrin of discovery („Doktrína objevu“, koncept mezinárodního práva, který byl v 19. století prosazován v soudních sporech mezi novými státy Americké federace a původními obyvateli a byl používán pro přivlastnění území „katolickými“ mocnostmi s ohledem na prolínání zájmů evangelizace a kolonizace, pozn. red.) V ústavách USA a Kanady je původním národům nadále vyvlastňováno jejich území na základě papežských bul a této doktríny. Nemyslíte si, že jste promarnil příležitost, když jste během své cesty neučinil žádné prohlášení o tomto tématu?

    Papež: Nerozuměl jsem druhé části otázky. Můžete vysvětlit, co míníte pod pojmem „Doctrin of discovery“?

    Jessica Ka’nhehsíio Deer:

    Když se bavím s původními obyvateli, prohlašují, že jim byla odebrána půda na základě této doktríny, která stanovila, že vůči katolíkům zaujímali méněcenné postavení. Právě takto se z Kanady a USA staly samostatné země…

    Papež: „Děkuji vám za otázku. Myslím, že se jedná o problém jakéhokoli kolonialismu, a to též dnes. Dnešní ideologické kolonizace se vyznačují stejným schématem: kdo jim překáží v cestě – rozumí se, že v jejich cestě – považuje se za něco podřadného. Chtěl bych ale tuto otázku rozvinout ještě více, protože domorodé národy nebyly pouze vnímány jako méněcenné, ale existovali také někteří poněkud šílení teologové, kteří se dotazovali, zda tyto populace vůbec mají duši. Když se Jan Pavel II. vydal do Afriky k bráně, kudy nastupovali do lodí otroci („brána, z níž není návratu“ na senegalském ostrově Gorée, pozn. red.), upozornil tak na tuto skutečnost, abychom dospěli k pochopení onoho zločinného dramatu. Oni lidé byli naháněni do lodí a přepravováni v příšerných podmínkách, aby se z nich později v Americe stali otroci. Pravdou je, že se objevily hlasy, které o tom hovořily zcela jasně – jako Bartolomeo de Las Casas a Pedro Claver, ale byly v menšině. K vědomí o lidské rovnosti se přicházelo jen pomalu – a říkám k „vědomí“, protože v podvědomí ještě leccos přetrvává…Nadále si osobujeme kolonialistické postoje, které by jejich kultury chtěly přizpůsobit té naší, přičemž vycházejí z našeho rozvinutého životního stylu, který ovšem někdy postrádá hodnoty původních populací. Domorodé národy si například uchovávají jednu velkou hodnotu, jakou je život v souladu se stvořením. Přinejmenším některé, které znám, ji vyjadřují v pojmu „dobrého žití“, což nelze chápat jako u nás na Západě, že se jim „dobře daří“, anebo jako „dolce vita“. Nikoli, dobrý život znamená péči o stvoření, což považuji za významnou hodnotu původních národů: tuto harmonii. Uvykli jsme tomu, že se omezujeme jen na myšlení, kdežto – míním to všeobecně – osobnost původních národů se projevuje třemi jazyky: hlavou, srdcem a rukama. Používají všechny tři souběžně a touto řečí se obracejí ke všemu stvořenému. Naše společnosti naopak řídí stále se zrychlující, přemrštěný, neurotický pokrok – který je sám o sobě dobrý, avšak nese s sebou úzkostlivost. Ztratili jsme schopnost poetického nazírání, kterou si domorodé národy uchovaly, aniž bych se dopouštěl nějaké idealizace. A pak tato doktrína o kolonizaci, která je opravdu špatná, nespravedlivá a užívá se také dnes. V téže míře, i když možná v hedvábných rukavičkách. Biskupové z jedné země mi například sdělili, že když jejich stát žádá mezinárodní organizace o nějakou půjčku, bývá její udělení podmiňováno kolonialistickou legislativou, která pak do jejich kultury vnáší některé životní změny. Když se nyní vrátíme k našemu případu kolonizace na americkém kontinentu, ze strany Angličanů, Francouzů, Španělů a Portugalců, je třeba uznat, že zde vždy existovalo ono nebezpečí, či spíše mentalita, považující příchozí za nadřazené a znevažující domorodé populace. To je vážné, a je tudíž třeba pracovat směrem, který jste naznačila: vrátit se zpět a ozdravit, co bylo učiněno špatně, avšak za vědomí, že dnes pokračuje tentýž kolonialismus. Pomyslete na jeden příklad – který, jak bych si dovolil říci, má univerzální platnost – a jímž jsou Rohingové v Myanmaru, kteří jsou považováni za druhořadé a nemají právo na občanství. A to se děje dnes.“

    Brittany Hobson (THE CANADIAN PRESS):

    „Často upozorňujete na nezbytnost jasných, poctivých a odvážných slov. Víte, že Kanadská komise pro pravdu a smížení popsala systém internátních škol jako „kulturní genocidu“, což bylo posléze změněno na „genocidu“. Lidé, kteří v těchto dnech vyslechli vaši prosbu o odpuštění, vyjádřili rozčarování nad tím, že tento pojem nezazněl. Užil byste tohoto slova, abyste prohlásil, že se členové církve podíleli na genocidě?“

    Papež: „To je pravda, neužil jsem tohoto výrazu, protože mi nepřišel na mysl, ale popsal jsem genocidu a požádal jsem o odpuštění za ono genocidní „dílo“. Odsoudil jsem, že byly odnímány děti, že docházelo ke změně kultury, myšlení, tradic, rasy, veškerého kulturního zázemí. Termín „genocida“ je odborný a ačkoli jsem ho nepoužil, protože mne v tu chvíli nenapadl, můj popis nasvědčoval tomu, že je to pravda, že docházelo ke genocidě, takže klidně můžete napsat, že jsem to tak definoval.“

    Valentina Alazraki (TELEVISA)

    Papeži Františku, předpokládáme, že tato cesta do Kanady byla svým způsobem testovací a zkušební, co se týče vašeho zdravotního stavu, vzhledem k tomu, co jste popsal jako svá „fyzická omezení“. Chtěli jsme se tedy po tomto týdnu dozvědět, co nám můžete sdělit o svých příštích cestách, zda chcete nadále takto cestovat, jestli nějaké cesty kvůli těmto omezením nevykonáte, anebo jestli uvažuje o operaci kolene, která by mohla situaci vyřešit a umožnit návrat ke dřívějšímu způsobu cestování.

    Papež: Nevím, nemyslím si, že bych mohl pokračovat v rytmu předchozích cest. Věřím, že ve svém věku a s tímto omezením se musím trochu šetřit, abych mohl sloužit církvi. Anebo naopak zvažovat možnost, že se stáhnu stranou, což ve vší upřímnosti není žádná katastrofa – papeže lze změnit a není to žádný problém. Myslím, že musím trochu omezit takovýto namáhavý program, protože chirurgický zákrok na kolenním kloubu v mém případě není vhodný. Odborníci by s ním souhlasili, ale vystává zde problém anestezie. Dosud se totiž projevují dozvuky šestihodinové anestezie, kterou jsem podstoupil před deseti měsíci. S anestezií se nehraje a nežertuje, takže z toho důvodu se případný zákrok nepovažuje za přiměřený. Budu se snažit, abych pokračoval v cestách a projevoval tak blízkost vůči lidem, protože se domnívám, že to jeden ze způsobů, jak sloužit: být nablízku. Nemám, co více bych k tomu řekl, doufejme... Do Mexika se zatím s žádnou cestou nepočítá, že?

    Valentina Alazraki: Ne, ne, to vím, ale je tu Kazachstán, a když pojedete do Kazachstánu, neměl byste jet na Ukrajinu?

    Papež: Uvedl jsem, že bych se rád vypravil na Ukrajinu. Uvidíme, jaká teď bude situace po návratu domů. V tuto chvíli by mne také potěšila cesta do Kazachstánu, která by byla klidná a bez nadměrných přesunů, protože se jedná o mezináboženský kongres. Momentálně tedy všechny plány zůstávají v platnosti. Měl bych se také vydat do Jižního Súdánu, a to ještě dříve než do Konga, protože se jedná o cestu s canterburským arcibiskupem a biskupem skotské církve, s nimiž jsme se před dvěma lety sešli na duchovní obnově…A pak Kongo, ale to až příští rok kvůli období dešťů, uvidíme…Ze své strany do toho vkládám veškerou dobrou vůli, ale uvidíme, co řekne noha…“

    Carolina Pigozzi (PARIS MATCH)

    Dnes dopoledne jste se na arcibiskupství (v Québeku, pozn. red.) setkal se svou rodinou – místními členy Tovaryšstva Ježíšova, jako to vždy děláte během svých cest. Před devíti lety, když jsme se vraceli z Brazílie, jsem se vás zeptala, jestli se dosud cítíte jezuitou, a vaše odpověď byla kladná. Loni 4. prosince jste při setkání s řeckými jezuity prohlásil, že poté, co člověk uvede do chodu nějaký proces, mu má dopřát samostatný růst a rozvoj a sám odejít do ústraní. Řekl jste, že by se takto měl zachovat každý jezuita, protože žádné jeho dílo mu nepatří, jelikož je dílem Pánovým. Mohl by tento výrok jednoho dne platit také pro papeže jezuitu?

    Papež: Myslím, že ano…ano.

    Carolina Pigozzi: Znamená to, že byste se mohl stáhnout, jako to činí jezuité?

    Papež: Ano, ano. Je to povolání.

    Carolina Pigozzi: Povolání být papežem anebo jezuitou?

    Papež: „Jezuitou. Ať se vysloví Pán. Jezuita se snaží – snaží se, nikoli vždy se tak děje, ale snaží se – činit Boží vůli, a totéž platí pro papeže-jezuitu. Když k tobě Pán mluví a říká, že máš pokračovat, jdeš dál, ale když ti sdělí, abys šel stranou, tak tam jdeš. Určující je Pán…“

    Carolina Pigozzi: To, co říkáte, znamená, že člověk tedy čeká na smrt…

    Papež: Všichni čekáme na smrt…

    Carolina Pigozzi: Chtěla jsem se zeptat, jestli neodstoupíte předtím?

    Papež: Udělám to, co řekne Pán, který může vyzvat k rezignaci. Pán přikazuje. Chtěl bych se zmínit o jednom postoji sv. Ignáce, který je důležitý. Když byl někdo unavený a