Hlas zdravotně postižených na synodě: Doufáme v inkluzivnější církev

Ve vatikánském Tiskovém středisku se sešli účastníci synodního setkání Církev je náš domov, kterého se zúčastnili lidé s postižením z pěti kontinentů. Mezi nimi sestra Claire-Marie, řeholnice s Downovým syndromem, která evangelizuje mladé lidi v Lurdech, a P. Justin, jezuita slepý od narození. Jejich návrhy a svědectví shromážděné v dokumentu budou předány papeži.

Fotogalerie

4

Claire-Marie se měla stát obětí potratu a nikdy se nedozvěděla, proč se tak nakonec nestalo. Její matka trpěla Downovým syndromem a lékaři a právníci jí doporučili, aby těhotenství ukončila. Zákony ve Francii by to dokonce umožňovaly. Proč přišla na svět, je nevysvětlitelné: "Byla to Panna Maria, narodila jsem se vlastně 8. prosince," říká. Hned v nemocnici byla opuštěna, v osmi měsících ji adoptoval pár žijící mezi Francií a Polskem. Je řeholnicí už asi deset let: "Měla jsem silné Boží volání: 'Chci, abys mě následovala'. Cítila jsem se šťastná." Sedm let žije v Lurdech, kde se setkává třeba i s 300 mladými lidmi a hovoří s nimi o evangeliu a kráse života z víry.

Život, který je poselstvím

Mohlo by se zdát, že příběh této sedmatřicetileté řeholnice je jednou z obvyklých pohádek se šťastným koncem, pohádek o nemoci, povolání a vykoupení, které se vyprávějí dětem v katechismu. Ale už jen její přítomnost ve světě je silným poselstvím. A sice, že i z toho, co se zdá být "odpadem", abychom použili výraz papeže Františka, mohou vyrůst skvělé plody. Ona, sestra Claire-Marie, černovlasá, drobné, téměř dětské postavy, s rukama zvyklýma pracovat, vždycky ráda opakuje: "Život je dar."

Dokument pro papeže

Dnes byla řeholnice ve vatikánském Tiskovém středisku spolu s dalšími čtyřmi zdravotně postiženými lidmi různého původu a národnosti. V posledních měsících se účastnili zvláštního setkání, které uspořádalo Dikasterium pro laiky, rodinu a život po dohodě s Generálním sekretariátem synody v rámci Synodální cesty. Přibližně 35 účastníků, kteří zastupovali biskupské konference a mezinárodní sdružení, se již zúčastnilo diecézních synodních konzultací. Od května vedou otevřený dialog se Svatým stolcem - online i živě - s přesným cílem: "Aby byl náš hlas slyšet".

Svědectví, příběhy, návrhy, ale také odsouzení mnoha předsudků a diskriminace, které číhají ve společnosti i v církvi - kde stále existují kněží, kteří nepodávají eucharistii mentálně postiženým - to vše bylo shromážděno v dokumentu předaném sekretariátu synody. Včera na konci papežovy generální audience předalo pět zástupců skupiny v doprovodu sekretáře dikasteria otce Alexandra Awi Mello dokument papeži. "Děkujeme vám, protože synoda nám dala příležitost učinit církev ještě inkluzivnější," řekla papeži Giulia Cirillo, mladá žena na vozíku z komunity Sant'Egidio. "To já vám děkuji!" odpověděl František.

Setkání s papežem Františkem

Claire-Marie v hnědých šatech seděla v první řadě a spontánně papeže objala: "Požádal mě, abych se za něj modlila, a já jsem řekla: jistě, budeme se za vás modlit v Lurdech," řekla pro Vatican News francouzštinou smíšenou s italštinou, kterou se naučila během cest a poutí do Itálie. Říká, že se ráda fotí a povídá si s lidmi. Ráda je vidět, protože, jak říká, už její přítomnost je poselstvím, zejména v době, kdy se v Evropě diskutuje o zákonech ve prospěch potratů a eutanazie: "Když se setkávám s mladými lidmi, vidím, že chápou, co znamená milovat bližního, a to i nemocného. Vysvětluji jim, že život je dar, a ne něco, co je spojeno se zákony.

Modlitba za "chudé srdcem"

Spolu se svou sestrou Annie Rougierovou založila Claire-Marie sdružení Pol de Lumier, které pomáhá a podporuje rodiny s dětmi s trizomií a doprovází je na katechetických cestách. V Lurdech, kam byla poslána, evangelizuje, stará se o mše svaté a modlitby a organizuje nedělní růžence. "Děkuji Pánu, protože jsem postižená, ale stále mám dvě ruce, dvě nohy, mohu chodit, mluvit, modlit se." A modlit se "za chudé, protože církev je plná chudých lidí... chudých srdcem".

Berte je vážně

"Bohatství a lidská moudrost," dodává Vittorio Scelzo, úředník Dikasteria pro laiky, rodinu a život: to vše je obsaženo v církevní zkušenosti nemocných, kteří "pocítili touhu být bráni vážně". "Nechtěli jsme promarnit příležitost, kterou nám synoda poskytla. Jsme vděčni papeži, který nám svým magisteriem představil tak rozmanitý svět."

Redakčně zkráceno