Hostem velehradských oslav bude také Jindřich Štreit

Jindřich Štreit letos povede na Velehradě při Dnech lidí dobré vůle seminář určený účastníkům fotografické soutěže „Na Velehrad s fotoaparátem“. Představí své vybrané projekty a nabídne účastníkům rady a podněty pro fotografování. Součástí bude i projekce jeho fotografií, kterou hudebně doprovodí Štreitova dcera Monika Duarte Štreitová, uznávaná flétnistka a pedagožka na univerzitě v portugalském Aveiru.

Světově uznávaný a talentovaný fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Od roku 1967 připravil Jindřich Štreit více než 900 autorských výstav, zúčastnil se přes 300 výstav na čtyřech kontinentech světa a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen a sympozií. Vydal 29 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů.

Pokud se chcete s touto osobnostní setkat, registrujte se do fotografické soutěže. Kapacita míst je omezená.

Kdy se stalo focení vaší životní vášní? Původně jste vystudoval pedagogickou fakultu…

Koncem 70. let jsem objevil téma Vesnice a od té doby jsem ztratil hlavu a stal se fascinován fotografováním.

Na Velehradě jsou vaše fotografie často k vidění, naposledy loni během výstavy Vězeňské duchovenské péče. Jak na vás při fotografování lidé ve výkonu trestu reagují? A co pociťujete, když fotíte na tak pochmurném místě, jakým věznice jsou?

Téma, které jsem zpracovával, se týkalo vztahů kaplanů a vězňů. Pro vězně je kaplan nejen duchovní, ale také psycholog. Vězně fotografování bavilo a byli potěšeni, že se někdo zajímá i o ně. Fotografování ve vězení bylo velmi citlivou záležitostí. Cítil jsem pokoru a úctu.

Letos s vámi na Velehrad dorazí i vaše dcera, která žije v Portugalsku. Hudebně doprovodí projekci vašich fotek. Je to ojedinělá spolupráce, nebo takto spolupracujete častěji?

Není to tak časté, protože se setkáváme z očí do očí velmi sporadicky. Přesto jsme se několikrát na umělecké scéně setkali. Monika nastudovala skladbu Luminiscence, která byla složena na moje fotografie z Třineckých železáren. Skladba získala několik cen. Při prezentaci některých souboru jsem také požádal Moniku o hudební improvizace.

Váš profesní životopis je velmi rozsáhlý… Co je pro vás největším cílem ve fotografické kariéře? Na co jste hrdý, co pro vás byla (nebo je) ta pomyslná meta?

Mám radost, když mohu vydat novou knihu, když připravím novou výstavu nebo když pracuji na zajímavém tématu, které nastíní společenský problém.

Které místo je vašemu srdci nejbližší, kam se rád vracíte?

Jsem fascinován Sovincem, kde bydlím, nebo Rudou, kde je úžasná Křížová cesta.

Působíte jako odborný pedagog na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Co byste poradil začínajícím fotografům?

Buďte svoji, přemýšlejte a hodně pracujte…

Děkujeme vám za rozhovor a přejeme krásné léto plné ještě krásnějších fotografií.

Zdroj: www.velehrad.eu